„Kořeny stromů v městském prostředí trpí. Postupné sesedání půdy vytváří nakonec natolik kompaktní hmotu, že kořínky prakticky nemají šanci penetrovat do svého okolí, a celá dřevina pozvolna usychá,“ přibližně tak nějak začínalo povídání Jorise Veoetna, koncept-manažera společnosti van Helvoirt.

Jeho společnost je už dlouhá desetiletí na špici mezi holandskými krajinnými inženýry, a také mezi zpracovateli „urban-landscape“ plánů. Jejich nový projekt „Tree-terra“, který se soustředí na tvorbu strukturovaného recyklátu, určeného pro výsadbu stromů v městském prostředí, mě natolik zaujal, že jsem neváhal ani chvíli si s panem Voetenem na dané téma promluvit.

„Když sadíme stromy ve městě, potřebujeme půdu o velice specifickém složení. Musí být strukturovaná, dost pevná na to aby unesla tlak zaparkovaného auta nebo často projíždějících kol, ale zároveň dostatečně otevřená, aby kořeny stromů mohly prorůstat dál do země a žít,“ popisuje genezi vzniku problému a hledání jeho řešení, které vyústila v půdní recyklát Tree-terra. „Cesta to byla ale dlouhá. Ponejprve jsme se inspirovali u německých kolegů. Jenže jezdit do jejich kamenolomů, kupovat a dovážet od nich kámen, ten v Holandsku drtit… ano, bylo to celé zbytečně nákladné a neekologické,“ připouští Voeten. „A to nemluvím o živinách, které jsme dováželi v podobě rašeliny ze Švédska. Výsledek byl sice kvalitní, ale z hlediska racionální ekonomiky neúnosný.“

„Zdaleka ne všechny cihly se podaří vypálit stejně kvalitně, a končí jako odpad. Pokud je podrtíme, dostaneme základní materiál. A protože se jedná o odpad ze stavebnictví, dostaneme ho navíc zdarma.“

„Občas existují odpovědi na otázky, které musí znít „ano“, i když ve skutečnosti neznáte odpověď,“ usmívá se Voeten. „A tak když můj nadřízený přišel s tím, jestli jsme schopni něco takového dělat, lépe, ekologičtěji a levněji, musel jsem souhlasně odpovědět. Je to moje práce, hledat levnější a ekologičtější řešení. Tím ale započala celá ta anabáze.“ Joris Voeten byl tedy postaven před první úkol: kde sehnat materiál, ekvivalentní dováženému kamenivu. Naštěstí je drtivá většina holandských domků postavena z pálených cihel, a tak nemusel pro inspiraci příliš daleko. „Zdaleka ne všechny cihly se podaří vypálit stejně kvalitně, a končí jako odpad. Pokud je podrtíme, dostaneme základní materiál. A protože se jedná o odpad ze stavebnictví, dostaneme ho navíc zdarma.“

„Jenže ejhle,“ pokračuje Voeten, „Problémem je kvalita práce holandských cihlářů. Jsou až moc dobří, a dělají moc málo chyb. Materiálu by se brzy nedostávalo. A tak jsem se kontaktoval se společností van Gansenwinkel, která zastává vedoucí postavení ve svozu a nakládání s odpady. Rázem se ukázalo, že si můžeme být vzájemně velice prospěšní. Lidé totiž často do kontejnerů se sklem hážou keramiku, talířky, hrnky a někdy i kamení. Pravděpodobně proto, že mají pocit, že když to pustí z metrové výšky a rozbije se to, musí to být sklo. Sklo u nás recyklujeme z 98 %, a ty zbylá dvě procenta vytvářejí právě tuto podivnou směs skleněných a keramických střepů. A to bylo to pravé pro nás. Oni to nemůžou skládkovat nebo spálit, a my o to máme zájem. Prostě láska na první pohled.“

Drť ohlazených skelných valounků o velikosti od 3 – 5 milimetrů by pochopitelně nestačila,“ ještě je zapotřebí dodat substrátu živiny,“ dodává Voeten. „Kde vzít a nekrást? Naštěstí jsem narazil na zemědělskou skleníkovou velkovýrobu. Pěstují tu jahody na drti z kokosových vláken a skořápek kokosových ořechů, a jednou za rok veškerý tento materiál vyhodí. To je mrhání, které nám přišlo vhod, protože vynikajícím způsobem tento materiál nahrazuje rašelinu. Při vytřepávání a prosívání jsme schopni oddělit až 90% kokosové drti, a dokážeme ji znovu využít.  Na závěr pak do této směsi přidáme ještě zvláště kvalitní, osmnáct měsíců odleželý kompost z našich vlastních zásob, a výsledný substrát, Tree-terra, ideální pro náročné městské prostředí, je hotov k expedici.“

Zadání:

• materiál musí být konstantně dostupný, stálý v kvalitě i ceně, čistý, udržitelný, legální
• pochopitelně, musí být levný a ekologický, plně funkční

Výsledek:

• Žádné nové materiály, jen využití „starých“.
• Není to klasická recyklace, jedná se o „up-cycle“ – vzniká produkt s vyšší hodnotou
• Je stabilnější než písek, drží vlhkost lépe než písek

Fyzické vlastnosti:

• Podíl organického materiálu ve směsi 3-3,5%
• Objem pórů při maximálním zhuštění – 33%
• Měrná hmotnost 1500 kg/m³, při maximálním stlačení 1650 kg/m³

Hodnocení recyklačního potenciálu podle C2C (cradle to cradle) certifikace:

• výběr materiálu: zlatá
• re-use: platinová
• energetická náročnost: stříbrná
• spotřeba vody: zlatá

autor: Mgr. Radomír Dohnal