Designéři v posledních letech razí nový význam pojmu „trade-off“ neboli směna. Označují jím určitý typ komplikací, souvisejících s rekonstrukcí domů s historickým jádrem, protože dost často není možné zachovat prvky stávající konstrukce a dožadovat se moderního bydlení. Stavba, alespoň z teoretického principu, nemůže být současně moderní a přitom působit přirozeným věkovitým dojmem. A to ani nezmiňujeme památkovou ochranu kulturně významných budov.
Zvláště ve střední a západní Evropě roste ve stále větší míře poptávka po tomto typu mezních rekonstrukcí: vesnické domky, stodoly, zemědělské usedlosti, staré fary. Realitní agent by je označil za ruiny, ale sami majitelé by je rádi přepracovali do podoby, která by je neochudila o luxus moderního obydlí, a přitom si přejí stále zachovat rurální charakter místa. Obyvatelé touží po moderní kuchyni, prostorné koupelně i pohodlných pokojích, ale setrvávají v požadavku, aby se tyto jednotlivé výdobytky nacházely uvnitř domu, o kterém je možné číst vpisky ve starých kronikách.
Ano, každá taková rekonstrukce je noční můrou architektů a návrhářů. Představuje značnou výzvu, která se však v případě úspěšné realizace odrazí i v nevšedním renomé toho kterého architektonického studia. Příkladem takové dobře odvedené práce je projekt Loïc Picqueta, který se ve francouzském Alsasku pustil do úprav starého farmářského stavení. V přepracované podobě tu vznikl venkovský pohostinský dům, který ve dvou patrech skrývá vše, co mohou nároční návštěvníci očekávat. Podstatné přitom je, že dům zvnějšku působí přirozeně, zatímco uvnitř se do kontur „propíše“ zmíněné moderní fungování.
Loïc Picquet zahájil projektovou práci na na základech jednopodlažního domu, do jehož přízemí (původně dimenzovaném jako průchozí kryté skladiště hospodářských plodin) situoval společný obývací pokoj s jídelnou, přičemž první patro bylo rozšířeno o dřevem obložené obytné místnosti. Tady narazíme na celkem čtyři ložnice, z nichž každá je vybavena manželskou postelí a samostatnou koupelnou. Uvnitř pokojů bylo zachováno původní trámoví, doplněny byly jen nové dřevěné podlahy, a do ostění byly zabudovány úložné prostory.
"Z přízemí, vybaveného kamennou dlážděnou podlahou a páteřními trámy, zabudovanými do stěn, se tak dostanete přímo k chodbě mezi moderními pokoji"
Přechod mezi přízemím a prvním patrem je umožněn díky robustnímu schodišti s pevným zábradlím, které vytváří jakousi bariéru mezi „starým a novým“. Z přízemí, vybaveného kamennou dlážděnou podlahou a páteřními trámy, zabudovanými do stěn, se tak dostanete přímo k chodbě mezi moderními pokoji. Jistě, interiér není nafukovací, a tak se musí hosté spokojit s poměrně úzkými koupelnami. „Stájové“ dvoukřídlé dveře však umožňují kontakt mezi oběma místnostmi, a tak se alespoň opticky nezdají tak malé.
Určitou výtku by si zasloužila méně promyšlená ventilace obytných částí. Jednotlivé pokoje obložené dřevem mají totiž tendenci se v letních měsících přehřívat. Samostatnou kapitolu pak tvoří okna v dřevěných rámech (Velux), osazená na plášti vnějšího dřevěného obložení. Jen díky nim je na celé budově pohostinského zařízení patrné, že tu jde o něco víc, než jen farmářské stavení, Jinak zůstal celkový vnější vzhled zachován. Rekonstruovaná budova ve francouzském Obermorschwilleru nikterak nevybočuje z venkovského charakteru, a i po náročné přestavbě interiéru nezasahuje krajinný ráz vnějšími projevy.
Nové dřevěné konstrukce byly přidány jako přirozené a plynulé rozšíření stávající farmy, s maximální snahou a citem pro zachování původních detailů. Architektonické studio Loïce Picqueta obhájilo svůj „trade-off“, a dokázalo na 110 metrech čtverečních vybudovat nové pojetí moderního bydlení v nenarušené struktuře starého domu. Není divu, že si za tuto práci, relizovanou v roce 2012, odnesl Picquet cenu poroty"PALMARES REGIONAL DE LA CONSTRUCTION BOIS 2013".
autor: Mgr. Radomír Dohnal
Použité zdroje:
Farm Building Renovation / Loïc Picquet Architecte
Farm Building Renovation
