Dobré nápady nejsou jen výsadou zahraničních architektů. Svou mistrnou prací to prezentuje studio A.LT architekti, kterým se se podařilo více než jen zaujmout, ale také rozbít určité stavitelské dogma o rekonstrukci venkovských staveb. Proč je nutné narušovat krajinný ráz lokality do očí bijící novostavbou? Tradiční regionální architektura totiž rozhodně není přežitý koncept, jako dokazují objekty z Oravy.
Jistě, každý architekt by se podvědomě rád svým dílem „zapsal“ do krajiny, a zanechal tu po sobě otisk svého díla. Chce to ale pořádný kus sebekontroly, citu a pochopení logiky prostorového uspořádání rurálních sídel, aby vytvořil stavbu plně integrovanou do okolního prostředí. A nutno dodat, že se architekti Peter Lacko, Filip Tittelbach a Anna Eiseltová se s nelehkým zadáním vypořádali na výbornou.
Zadání jejich úkolu znělo zdánlivě jednoduše – navrhnout výstavbu domu, který by mohl sloužit buď jako rekreační objekt anebo trvalé sídlo pro početnější rodinu. Řeklo by se žádný problém. Projektant si ale stanovil a obhajoval ještě jeden požadavek, a to že se má navrhovaný dům „plně opticky sžít“ se svým okolím. Pro práci tedy bylo nezbytné čerpat z forem a stavebních prvků okolních staveb. Starých domků v oravských vesničkách a odlehlých osadách situovaných mezi údolí a svahy členitého žilinského kraje.
"Architekti se při stavbě maximálně soustředili na jednoduché přírodní materiály – dřevo, kámen, keramické dlaždice. Samotná konstrukce se skládá převážně z cihlového zdiva, s některými částmi z betonových bloků a překladů."
Prototyp návrhu tedy vycházel z tradičního venkovského konceptu, přičemž musel splňovat i podmínky moderního komfortu pro náročné rekreanty. Dva ze tří objektů, které jsou součástí díla (třetím objektem je garáž) jsou situovány do svahu, a proto vystavěny na zděných - kamenem obezděných terasách. Vyvýšeniny z kamenných soklů pomohly rozdělit prostor tak, aby uživatelé každého z domů nalezli dostatek soukromí.
Architekti se při stavbě maximálně soustředili na jednoduché přírodní materiály – dřevo, kámen, keramické dlaždice. Samotná konstrukce se skládá převážně z cihlového zdiva, s některými částmi z betonových bloků a překladů. Beton ale skutečně při pohledu zvenčí na domech neuvidíte. Vnější opláštění ze smrkového dřeva je důmyslně překrývá, a tak máte skutečně na první pohled problém rozlišit, zda se skutečně nedíváte na oravskou roubenku. Iluze vznikající překryvem je téměř dokonalá.
Stejně pozoruhodný je i interiér. Opět tu narazíme na tradičně/netradiční elementy venkovské architektury: Nábytek a bytové doplňky jsou rovněž vedeny ve smrku, a přes svůj moderní design nápadně připomínají lidové prvky. Současně tu ale narazíme na široká okna, které dovnitř přivádějí dostatek přirozeného světla, výkonná krbová kamna, nebo dekorativní pec vedle moderní kuchyňské linky. Téměř všude jsou kvalitní dubové podlahy.
Pražské studio A.LT architekti, které založil v roce 2001 Peter Lacko a Filip Tittelbach, se dosud soustředilo na poměrně široké spektrum zadání – od interiérů až po návrhy urbanistických celků. Svými oravskými chatami však zvedli, a to nejen v rámci Evropy, laťku skutečně pro venkovské rekreační objekty hodně vysoko.
autor: Mgr. Radomír Dohnal
