Recyklace veřejného prostoru, respektive cílené přetvoření a zhodnocení neesteticky působící části města je téma, na které slyší každá metropole. Velká lidská sídla na jedné straně úporně zápasí s nedostatkem prostoru, a přitom se uvnitř každého intravilánu nachází často několik opuštěných průmyslových lokalit, které by radní rádi vyměnili za park nebo esplanádu. Hledání řešení je nasnadě. Přesto se ne všude vypořádají s tímto úkolem tak efektivně, jako v dánském Lemvigu.

Lemvigská přístavní čtvrť už není, co bývala. Dříve rušné přístaviště plné rybářů se změnilo spíše na klidnou regatu s moly pro malé lodě, a postupující řada obytných domů se přiblížila jen několik set metrů bývalému nezastřešenému odkladišti přepravních kontejnerů. Lidé si proto začali klást otázku, proč když už je plocha přístavního odkladiště dlouhodobě nevyužívaná, nemůže nalézt jiné uplatnění, které by spíše odpovídala rezidenčnímu charakteru svého okolí. Hledáním odpovědi se začala lemvigská rada zabývat na jaře roku 2013, poté co jí skutečně různorodá skupina občanů a obyvatel čtvrti předložila sérii možných návrhů na využití volného prostoru. Zhodnocením volného konceptu místních se začalo věnovat i architektonické studio EFFEKT.

RŮZNÉ ZÁJMY, STEJNÝ CÍL

Výsledkem jejich práce byl „Skate+Park“, v pravdě tedy novotypový víceúčelový prostor, určený k multifunkčnímu využití. Že to zní trochu kostrbatě? Architekti z EFFEKT to také neměli lehké: nad požadavky na plánované využití se totiž sešli zástupci širokého věkového rozmezí. S tradičním dětským hřištěm (pro nejmenší) tu soupeřila vize klasického skateparku (podporována žáky místních škol), ke které se postupně přidávaly požadavky na vytvoření klasické rekreační zóny, zeleného parku a přístavní promenády. Výsledná kombinace odpočinkového místa se zónou, která nabízí sportovní vybití adolescentům, se zdá být prostorově neslučitelná, ale lidé ze studia EFFEKT dokázaly tyto nesouměřitelné principy přemostit a vzájemně propojit.

Jeden z interesovaných architektů, Mikkel Bøgh, podotýká, že oddělit věkové skupiny v rámci prostoru Skate+Park nebylo jejich cílem. „Chtěli jsme naopak vytvořit místo, které by sloužilo jako prostor pro vzájemná setkání. Rodiny s dětmi, dospívající, důchodci. Cílem bylo přilákat jsem všechny věkové kategorie, a nevytvořit jen ostře ohraničenou „zónu pro mladé“.“ Nyní po dokončení už věří, že se jeho vize „katalyzace společenských procesů a revitalizace místa“ setkala s úspěchem. Výsledek si chválí i městští zastupitelé, kteří s úlevou mohou konstatovat, že se jim z nepříliš lichotivého prostoru podařilo vytvořit kulturní a rekreační uzel na mapě Lemvigu. Radní pochopitelně nic jiného než vynikající výsledek nečekali, ale jak připouští Bøgh, cesta k němu nebyla snadná.

JAK ROZBÍT ŠEDIVÝ RELIÉF?

„Hned na začátku projektu jsme viděli, že se celé místo musí změnit, alespoň ve smyslu vnímání barev. Nic než šeď betonu na rovném prostranství, černě natřených ocelových konstrukcí a všudypřítomné rzi tu nebylo. Morbidní charakter nákladního a rybářského překladiště jsme prostě potřebovali přehlušit intenzivnějšími a lákavějšími tvary/tóny.“ Vize na vytvoření skateparku, tolik podporována místními dospívajícími, se ukázala být ideálním řešením, které rozrušilo reliéf rovné plochy, a pomohlo dále odlišit jednotlivé další úseky, dle jejich funkčního využití. „Vznikla nám tu vlastně jakási hybridní platforma, na které jsme mohli umísťovat další prvky ze sféry oddychových, aktivně-rekreačních i společenských aktivit.“

Proč právě skatepark, a ne třeba basketbalové hřiště? Zde postupovali lidé ze studia ve vzájemné shodě. „Ježdění na skejtu vzniklo na ulicích, koexistovalo s městským prostorem a jeho životem.“ Zatímco jiné druhy sportovního vyžití, například fotbal nebo basketbal, se od městského prostoru izolují, a vytváří osobitý prostor, který je však vůči svému okolí uzavřený. Na vysokou sítí oplocené basketbalové hřiště si nepřijdou hrát malé děti, stejně tak jako po fotbalovém trávníku nebudou jezdit maminky s kočárky. I „jízda na prkýnku“ podstoupila v řadě měst tento vývoj, a skateparky se tak staly jen další šedivou konstrukcí uvnitř sídlišť. Předejít těmto trendům pomůže prý právě začlenění dalších aktivit, propojených v organický celek Skate+Park.

KDYŽ SI LIDÉ PLÁNUJÍ SAMI

Ani kvalitní projekt, nebo stejně mistrná realizace však nezaručí, že výsledné dílo bude lidmi oblíbené. Čím se lemvigský Skate+Park tak vymyká, že je na něm pořád plno? Jednak se architektům z EFFEKT bohatě vyplatilo naslouchání přáním a požadavkům místních. Navíc byla celá „rekonstrukce“ 2200 metrů čtverečních byla totiž zařazena do programu „Byg-Det-Op“ (volně přeloženo jako „Postav to!“). V rámci tohoto programu se na přípravných pracích po stránce technického a informačního zajištění podíleli odborníci z Realdania, Dánské nadace pro kulturní a sportovní zařízení, Nadace pro umění. A každý místní mohl přednést za sebe, nebo za svou zájmovou skupinu vlastní návrh, na konkrétní prvek či zlepšení atraktivity tohoto místa. Skoro by se chtělo říct, že architekti z EFFEKT zase tolik práce neměli. Vždyť si místní navrhli svůj Skate+Park vlastně sami.

autor: Mgr. Radomír Dohnal

VIDEO: Čtyřdílný seriál dánské televize o projektu Byg-Det-Op v Lemvigu

Fotografie:

• 2, 6, 7, 8, 9 - © Mads Krabbe | http://www.madskrabbe.com/
• 1, 3, 4, 5, 10 - © Atelier EFFEKT | http://www.effekt.dk/