Otvorové výplně jsou důležitou součástí obálky budovy. V současné době prožívají doslova skokový vývoj. Požadavky, které jsou na ně kladeny, jsou různorodé a často se je výrobcům daří plnit. Dlouhou dobu nebyl přítomen žádný technický předpis, který by definoval obecnou kvalitu a způsob osazení okenní výplně do stavby. Tento deficit i rovině smluvních vztahů již více než rok řeší TNI 74 6077:2011 “Okna a vnější dveře - Požadavky na zabudování“.

V minulém díle článku jsme ozřejmili mechanismus vzniku nejčastějších problémů spjatých právě s nesprávně osazeným oknem a poukázali též na právní důsledky tohoto fenoménu. Přestože výše zmíněná norma byla v odborném tisku řádně představena, setkáváme se příklady osazených oken, které našemu stavebnímu řemeslu nejsou dobrou vizitkou.

Proč (ne)platit za kvalitní prvek v nekvalitní stavbě?

Budeme-li hovořit o oknech dobrého technického provedení, samo o sobě nebude vykazovat problémy při jeho samotném provozu. Významnou stavební etapou ve spojení s okny je jejich zabudování do stavby. Pokud není provedeno do správně připraveného stavebního otvoru předepsaným způsobem (a na to by měla pamatovat stavební projektová dokumentace), sama technická úroveň okenní výplně nezabrání vzniku problémů, na které jsem poukázal v minulém článku.

Za jednoduché jednokřídlové okno otevíravé a sklopné z dřevěných europrofilů zaplatíme v průměru 6500,- Kč za m². Jeho montáž nás bude stát přibližně 600,- Kč za m². Pro srovnatelné plastové okno platí cena za montáž obdobná, za materiál klesne o cca 500,- Kč za m². Pro srovnání uveďme, že příčka typu Therm tloušťky 175 mm nás bude stát, včetně montáže, přibližně 750,- Kč za m².

Z uvedeného tedy vyplývá, že již z povahy ceny a značného rizika výskytu problémů, je vhodné věnovat tomuto elementu stavby značnou pozornost jednak na stavbě, ale i při uzavírání smluv. Princip právní oddělenosti dodávaného výrobku a stavby se promítl do nedávné změny základní tepelně technické normy [2].

Na výrobek mohou být kladeny požadavky, které může splnit bez vazby na způsob zabudování ve stavbě. Názorně tento princip přibližuje obrázek 1. Z tohoto důvodu je třeba upravit počínání na stavbě tak, aby osazení okna jako takové nemohlo způsobit vznik vad (profukování netěsnostmi, praskání povrchových úprav v ostění, zatékání, kroucení profilů okna, uvolnění závěsů kování, loupání povrchové úpravy okna, atd.). Uvedená TNI informuje o požadavcích stavební připravenosti otvorů pro osazení okna, jeho kotvení, způsob ošetření připojovací spáry a podobně. Prostřednictvím tabulky 1. se můžeme přesvědčit o nárocích na přesnost stavební výroby. Ostění by mělo být upraveno tak, aby na jeho povrch bylo možné aplikovat další systémové prvky, například těsnící pásky.

Tab. 1 Tolerance rozměrů stavebního otvoru dle TNI 74 6077 [3]

Jak to může vypadat v praxi?

Na několika komentovaných obrázcích z českých staveb si ukážeme případy, které nelze označit za vzorové a několik naopak těch správných.

Obrázek 2) Srovnáme-li vývoj kvalitativní úrovně historického a moderního okna na obrázku, jistě budeme postrádat odpovídající přístup ve způsobu ošetření připojovací spáry okna. U starého okna bez nároků na těsnost a tepelnou ochranu je použití výplně střešních tašek jistě více na místě, než doplnění chybějící části nadpraží vrstvami polystyrenových desek. Vývoj výrobku a stavební připravenosti tedy, v tomto případě, nejde ruku v ruce. [1]

Obrázek 3) Správné osazení okenní výplně v předsazené poloze do roviny tepelné izolace pomocí nosných konzol. Je vidět provedení přelepení systémovou páskou v horní části okna. Na druhém obrázku je vidět úprava rekonstruovaného objektu tak, aby byla zabezpečena požadovaná přesnost provedení hrany parapetu pro osazovací profil. Pro bezpečně trvalé nalepení difuzní pásky by bylo vhodné povrch tvárnic opatřit vhodným penetračním nátěrem. [1]

Obrázek 4) Na obrázku vlevo je patrné, že si s osazováním velmi kvalitní okenní výplně stavba příliš hlavu nedělala. Na rozdíl od snahy zakrýt okno před znečištěním od práce probíhající nad ním.  Druhý obrázek klade otázku, jakým způsobem se v tomto atypickém okenním otvoru docílí rovnoměrné šířky připojovací spáry. Nabízí se, poněkud pracné, řešení otvor opatřit vrstvou omítky. V každém případě tato úprava musí předcházet zaměření otvoru pro stanovení výrobních rozměrů oken. [1]

Závěrem lze snad jen konstatovat, že dobré stavební dílo se skládá nejen z kvalitních komponent, ale především z jejich vzájemné provázanosti.

autor: Ing. František Vlach

Literatura

[1] Archiv společností Gades solution s.r.o a Tee-pee.cz

[2] ČSN 73 0540–2. Tepelná ochrana budov. Část 2: Požadavky, Praha: Český normalizační institut, 2011

[3] TNI 74 6077:2011Okna a vnější dveře - Požadavky na zabudování, Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, Praha 2011