U uživatelů staveb se v posledních letech zvyšuje zájem o kvalitu vnitřního prostředí. Je to způsobeno zvýšeným výskytem tepelně vlhkostních problémů spojených s energetickými sanacemi staveb. Řada článků se tomuto tématu věnuje z nejrůznějších úhlů pohledů, neboť se jedná o komplikovanou problematiku, do níž vstupuje řada faktorů. Uživatele může zaskočit rosící se povrchy konstrukcí, vlhkostní mapy na podhledech, výskyt plísní a podobně. Vévodí jim soubor jevů odehrávající se na okenních výplních. V tomto a dalším článku přineseme praktický náhled na způsoby osazení okenních výplní do stávajících staveb a srozumitelné vysvětlení příčin vzniku kondenzátu.

Okno je spolehlivý indikátor kvality stavby a vnitřního prostředí

Mnohý čtenář se s tím setkal na vlastní kůži, jiný o tom četl nebo slyšel. Plačící okno, po němž stékají potoky vody. Kondenzace na povrchu konstrukce otvorové výplně je nejčastějším projevem nevhodné úpravy stavby. Setkat se však lze i s obdobnými vadami novostaveb. V každém případě se jedná o zcela nevyhovující stav, který velmi často můžeme pozorovat v oblasti okenních výplní právě proto, že se jedná o nejslabší článek tepelněizolační obálky stavby.
Rosící se okno na vnitřní straně zasklení je obvykle spolehlivým ukazatelem přílišné vlhkosti v místnosti (nad 55 %), nebo nevhodně zvoleného okna, které svými tepelně technickými vlastnostmi plně nevyhovuje zvolenému prostoru. Pokud se rosí rám v připojení na okolní konstrukce, je tato spára pravděpodobně netěsná nebo není řešen tepelný most v ostění. Následující kapitola zodpoví otázku, proč je vlhkost tak důležitá.

Obrázek 1) Příklady rosení okna a růst plísní v oblasti zasklívací spáry i připojovací spáry na ostění. [1]

Jako džin v láhvi

Problém lze snadno demonstrovat jednoduchým pokusem, který je znám ze základních kurzů fyziky. Teplý vzduch obsahuje jisté množství vodní páry, které je závislé na jeho teplotě. Se vzrůstající teplotou vzduchu je množství vodní páry obsažené ve vzduchu vyšší. Pokud se však pro danou teplotu zvýší obsah vlhkosti ve vzduchu nad rovnovážnou mez, dojde ke zkapalnění vody. Analogicky tedy platí i to, že pokud v místnosti o daném obsahu vodní páry klesne teplota nějakého předmětu pod hodnotu, při které již výchozí obsah vlhkosti není vzduch schopen pojmout, dojde ke kondenzaci. Popsanou teplotní hranicí je takzvaná hodnota rosného bodu vzduchu.

Popsaný jev lze simulovat na právě vyňaté lahvi piva z lednice. Její povrch je natolik ochlazen, že teplota vzduchu, který ji obtéká klesne - a tedy i sníží svou vlhkost o přebytečnou vodní páru v podobě kapek rosy na sklenici. Jev také ilustruje úvodní obrázek.

Jak uvedený pokus souvisí s rosením oken? Můžeme zapojit svou představivost a přeměnit si pivo v lahvi na chráněnou kapalinu, jíž uchováváme ve skleněném obalu při snížené teplotě. Láhev nám poslouží jako příměr ke konstrukcím stavby a oken.

Naše domovy jsou též chráněným prostorem před vnější nepřízní počasí reprezentované mrazem. Obálka chráněné místnosti je tedy vystavena ochlazení stejně jako láhev naopak ohřevu. Pro vzduch obsažený ve vnitřním objemu je však změna jen jedna. Tou je jeho ohlazení a tedy i snížení možného obsahu vlhkosti v něm.

Láhev nám tedy posloužila jako model vnějšího prostředí uvnitř místnosti vyplněné teplým vzduchem o neměnném obsahu vlhkosti. Kondenzace vzdušné vlhkosti na lahvi nám posloužila jako ukázka příčiny kondenzace na okenních výplních (ale i jiných konstrukcích stavby). V každém případě však platí, že rosení lahve piva právě vytažené z lednice je mnohem přijatelnější, než na površích našich oken.

V tabulce 1 lze vyhledat, pod jakou teplotu by neměla klesnout teplota povrchů v místnosti, aby na nich nedocházelo ke kondenzaci vzdušené vlhkosti.

Tabulka 1) Teplota rosného bodu vzduchu o dané teplotě a vlhkosti [2]

Odpovědnost může nést každý

Osazování výplní otvorů je nutno podřídit požadavkům řádného projektu. Vyhláška o technických požadavcích na stavby č. 268/2009 Sb. v části „Požadavky na stavební konstrukce staveb“ stanovuje, že výplně otvorů musí splňovat tepelně technické požadavky v ustáleném teplotním stavu. Ty jsou uvedeny v normě ČSN 73 0540-2:2011 + Z1:2012. Jde o splnění jednak požadavků kladených na samotné okno, ale i jeho napojení na okolní konstrukce a řešení ošetření připojovací spáry, parapetu, opatření proti vzniku netěsností a přilehlých tepelných mostů.

Podle vyhlášky č. 499/2009 Sb. o dokumentaci staveb je zřejmé, že posouzení stavebních konstrukcí budovy z hlediska stavební tepelné techniky, tedy posouzení na nejnižší vnitřní povrchovou teplotu a riziko vzniku kondenzace, musí být předmětem projektové dokumentace pro ohlášení stavby či stavební povolení. V případě, že nejsou splněny předepsané podmínky z hlediska tepelné techniky, odpovědnost nese autorizovaná osoba, která je pro tento druh činnosti určena právními předpisy. Pokud se na autorizovanou osobu stavebník neobrátí, spočívá plná odpovědnost na něm.

Stejně tak i v případě, že neužívá stavbu předepsaným způsobem. To znamená, že se v místnosti udržuje příliš vysoká vlhkost a teplota. Tomu lze předejít častým větráním místnosti, regulací teploty na předepsanou mez či jímáním vlhkosti odvlhčovači.

Výrobce otvorových výplní nese zodpovědnost za dodržení deklarovaných technických parametrů, které splňují požadované vlastnosti oken dle příslušných norem. Základním normativním dokumentem, který se dané problematiky závazně dotýká, je norma EN ISO 14351-1. Ta se odkazuje na další normy, které předepisují mezní hodnoty a klasifikaci pro daný výrobek otvorové výplně. Přímo nadřazeným legislativním předpisem, který se vztahuje na okna a dveře jako výrobky, je nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky a nařízení vlády č. 190/2002 Sb. kterým se stanoví technické požadavky na stavební výrobky označované CE.

Při splnění všech požadavků výrobce oken a dveří na kvalitu výrobků tj. při dodržení požadovaných technických parametrů požadovaných v projektu, v případě problémů vzniklých chybným zabudováním výrobku přechází zodpovědnost na projektanta a realizační firmy, jak bylo popsáno. Tato právní posloupnost a zodpovědnost za kvalitu provádění otvorových výplní se promítla do změny ČSN 730540:2-2011.

Z uvedených argumentů tedy vyplývá, že osazení okna do stavby s sebou nese potřebu zvýšené pozornosti jednak v rovině projektové přípravy, ale především ve fázi vlastního zabudování. Náležitou pozornost je třeba věnovat i smluvním vztahům s dodavateli oken.

Literatura

• [1]    Archiv společností Gades solution s.r.o. a Tee-pee.cz
• [2]    ČSN 73 0540–2. Tepelná ochrana budov. Část 2: Požadavky, Praha: Český normalizační institut, 2011
• [3]    KRUPICOVÁ, J.; VLACH, F.; JELÍNEK, P. Praktické zkušenosti s užíváním TNI 74 6077 v projekční praxi. In Otvorové výplně stavebních konstrukcí. René Růžička STAVOKONZULT, 2012. s. 18-22. ISBN: 978-80-904112-2- 7.

autor: Ing. František Vlach